Zabydlujeme kompostér

Nemáte-li zahradu a přesto chcete svůj bioodpad přeměnit v kvalitní substrát na sázení a přihnojování květin, můžete kompostovat za pomoci žížal. My jsme za přispění Ministerstva životního prostředí zakoupili Vermikompostér Worm Factory z recyklovaného plastu. Sledujte s námi jeho zabydlování - každý měsíc přineseme nové zpravodajství z naší žížalí komunity. Budete-li ji chtít vidět na vlastní oči, přijďte se podívat v otvírací době.

Vana s výpustným ventilem na tekuté hnojivo	Síto - první patro pro obyvatelky
Na dno jsme dali netkanou textilii	Podestýlka, násada žížal, bioodpad
Překrytí zeminou	Tak holky, snažte se, nebudeme rušit, jen krmit

Druhé patro

Během měsíce se nám podařilo zaplnit první patro kompostéru zbytky ovoce, zeleniny, vyluhovaným čajem, kávovou sedlinou a trochou hlíny. Tou jsme zakrývali bioodpad, abychom předešli líhnutí octomilek. To se nám moc nepovedlo, protože mušky se přes veškeré úsilí rozmnožily a v současné době nám dost znepříjemňují život (a práci – milují světla monitorů). Zkusíme přidat dubové piliny a slupky mýdlových ořechů, které mají insekticidní účinky, aby se mušky přestaly množit. Nastražíme také několik lapačů a příště dáme vědět, jak to dopadlo. A ještě něco – kompost nesmrdí.

Ve spodní „nádržce“ už máme „žížalí čaj“ - významné kapalné hnojivo pro květiny. Propadlo sem pár malých žížalek, ale přidáme trochu natrhaného papíru, aby se dostaly zpět.	Kromě chovatelů žížal jsme se stali i úspěšnými pěstiteli dýní – semínka mají ideální podmínky pro klíčení.
Trocha nové podestýlky, natrhaného papíru a můžeme vrstvit další bioodpad.	Ještě zakrýt, aby měly holky soukromí, a jedeme dál.

Octomilky – přebornice v rozmnožování

Všichni je známe především z období zralého ovoce a burčáku. Říká se jim také ovocné, vinné či banánové mušky., Mohou být zbarvené od světle žluté přes hnědou až po černou, velké jsou jen 2 až 4 mm, ale dokážou létat na velké vzdálenosti, mají vynikající čich a jsou schopné rychlé reprodukce. To je sice dobré pro výzkumy nebo pro chovatele, kteří je používají jako krmivo, ale běžně nás to v domácnosti nepotěší. A u nás se jim díky vermikompostéru nějakou dobu opravdu dařilo.

Samička naklade až 400 vajíček do rozkládajícího se ovoce.

Za 3-4 dny (v závislosti na teplotě) se vylíhnou další octomilky.

Co tedy s nimi?

Začněme s prevencí - doma vás před společností octomilek ochrání jen čistota, důsledné uklízení nedojezených zbytků potravin a vynášení odpadkového koše. Lákadlem totiž může být i koláč, nedopitá sklenka vína nebo miska zralého ovoce. Když už přilétly, nastražte pasti. My jsme vyzkoušeli koupené i vlastnoručně vyrobené:

Obyčejná mucholapka za 7,- Kč.	Speciální lapač octomilek za 70,- Kč. Chytly se čtyři.
	Naše pasti Z obyčejných sklenic a kousku papíru jsme vyrobili vlastní pasti. Malý otvor v kornoutu pustil mušky dovnitř na návnadu, ale ven už ne. Lákali jsme je na mokré slupky mandarinek, oslazený čaj s citronem a červené víno. Po deseti dnech zbyla mušek polovina, nejvíc jich přiletělo na sladký čaj.

„Zaručených návodů“ proti octomilkám existuje celá řada:

• rozmístěte po místnosti hřebíček, jeho vůně prý octomilky odpuzuje
• nechejte na stole nedopitou lahev červeného vína nebo misku s octem
• pořiďte si nějakou masožravou květinu
• do hlíny v květináči zapíchněte stroužek česneku a výhonky zastřihujte, důležitá je jeho vůně - mušky vyžene
• vlastní mucholapka - do misky dejte kousek lákadla (nahnědlý banán, hruška,..) a překryjte oboustrannou lepící páskou. Udělejte do ní několik dírek. Mušky přiletí na lákadlo a páska je zachytí
• v drogeriích nebo obchodech s potřebami pro zahrádkáře můžete koupit různé lepící proužky a lapače na bázi feromonů.

Lepící proužek na bázi feromonů

Pokud máte sami nějaký vyzkoušený návod, neváhejte a napište nám své zkušenosti do diskuze.

Třetí patro

Invaze mušek nás donutila přemístit kompostér do skladu, kde je trochu chladněji. Tím se přestala odpařovat voda obsažená v bioodpadu, proto jsme druhé patro zasypali vrstvou pilin a opět s trochou podestýlky založili patro třetí.

Po týdnu mušek očividně ubylo, poučili jsme se - všechen bioodpad musí být pečlivě zahrabán nebo zasypán, aby mušky neměly prostor pro kladení vajíček. Zbavit se jich úplně – to se nám nepodařilo.

Jak to všechno dopadlo

Zaplnění každého patra trvalo asi měsíc. Spodní patro sesedlo téměř na polovinu, nastal čas zkontrolovat, jestli už máme hotový kompost.

Sundáním horního patra s čerstvým bioodpadem jsme nahlédli do centra dění – právě v tomto patře byl čilý ruch.

Piliny odvedly svou práci a vysušily přebytečnou vlhkost	Žížaly v plné práci
Nejstarší patro s netkanou textilií	Hotový kompost. Zdá se, že je bez obyvatel
Většina žížal se přemístila do patra s potravou, ale pár jich tu zůstalot	Zkusili jme chvíli počkat, jestli zbylé žížaly půjdou za potravou
Moc se jim nechtělo, nakonec jsme kompost přebrali ručně	Tři měsíce ukládání bioodpadu
V nádržce zůstalo i dobré hnojivo	Stačí ho vypustit pomocí ventilu
Hodí se k přihnojení pokojových rostlin	Proužek papíru pomůže propadlým žížalám vylézt z vody
Hotový kompost jsme přidali do květináčů pokojovým květinám	A zase dokola – větší kousky nakrájet na velikost do 5 cm

První kompostovací cyklus se uzavřel. Kompost vytvořený pomocí žížal jsme použili, prázdné patro vyčistili a můžeme pokračovat pořád dokola. Tekuté hnojivo se dá odpouštět průběžně.

Na jaře, až se teploty ustálí nad 10° C, dáme kompostér na balkon. V létě se musí zastínit, aby je slunce nespálilo, a na zimu půjdou zpátky dovnitř.

Co dodat na závěr? Především - domácí kompostování s pomocí žížal funguje – na konci zkušebního cyklu jsme získali kvalitní produkty, které lze využít při pěstování květin. Ukázalo se, že tento způsob kompostování má i svoje nevýhody: podle naší zkušenosti je poměrně pracné, o kompost je třeba průběžně pečovat a dodržovat všechny zásady a postupy, které jme se vám fotoseriálem z našeho experimentu pokusili ukázat.

Chcete-li, přijďte se k nám na kompostér podívat, nebo napište své postřehy a zkušenosti s kompostováním do diskuze.